Cenzura v městských zpravodajích
Jakmile narazím na společenský problém, poměrně
často zjistím, že jej řeší naše Ústava nebo Listina základních práv a
svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. (Doporučuji
je občas před spaním prolistovat.)
V Listině se
v oddíle druhém, čl. 17, odst. (2) praví: "Každý má právo vyjadřovat
své názory slovem, písmem, tiskem .....", v odst. (3): "Cenzura je
nepřípustná".
Mé osobní zkušenosti však hovoří o něčem
jiném. V městském zpravodaji nebyl např. zveřejněn článek jen proto, že
v něm autorka použila slovo Sudety. Šéfredaktorka to zdůvodnila tím, že
její rodina má na Sudety špatné vzpomínky. V okresních novinách vyšel článek
bez problémů. Osobně se mi též
stalo, že nebylo zveřejněno mé oznámení o pozastavení sběru papíru. Důvodem
bylo to, že jsem si v něm dovolil upozornit občany, že k pozastavení došlo
proto, že městská rada zastavila dotaci na odvoz vykoupeného papíru do papíren.
Oznámení bylo brané jako kritika městské rady a proto zveřejněno nebylo!
Podobné problémy z cenzurováním kritických článků jsem zjistil i v dalších
městech.
Kdo tedy ve skutečnosti rozhoduje o tom, co bude
zcenzurováno a co ne?
Většinou šéfredaktor městského zpravodaje
spolu se starostou. Nepochybuji o tom, že konečné slovo má často
"pán" starosta. Tvrzení, že zpravodaj vydává přece město,
a tak do toho, co v něm bude nemá nikdo další co mluvit, neobstojí. Občan
- daňový poplatník si přeje místní tisk nezávislý, nestranný. Má na to
právo, vždyť celá radnice funguje jen díky jeho daním a prodeji majetku města.
Rozhodující vliv na sdělovací média nesmějí mít politické strany - viz
prosincová kauza ČT - , ale ani starostové, často příslušníci těch
politických stran, které mají ve stanovách pro své členy zakotvenu
povinnost prosazovat zájmy strany na prvním místě.
Ptám se tedy, jak může být pak takový městský tisk nestranný?
Další otázky, které se nabízejí: Pro koho městský
tisk je, co udělat pro zlepšení situace a jak zajistit jeho nezávislost?
Tisk, placený z rozpočtu města, je pro všechny
občany. Proto by o jeho náplni měli rozhodovat občané prostřednictvím
zastupitelů (nejen starosty) a redakční rady, ve které by s ohledem na možný
střet zájmů neměli být zaměstnanci městského úřadu. Redakční rada by
měla být rozhodně volena zastupiteli nebo přímo občany. Šéfredaktor by
neměl nikdy rozhodovat sám, protože i on může být příslušníkem některé
politické strany a mohl by pak prosazovat její zájmy.
Před třiatřiceti lety (v srpnu 1968) jsem
organizoval v Kladně podpisovou akci za zrušení cenzury. Do vstupu vojsk dne
21. srpna ji podepsalo přes pět
tisíc občanů. Rok nato jsem byl i za tuto akci vyslýchán na StB. Od roku
1970 jsem pak byl (s vysokoškolským vzděláním) přinucen pracovat deset let
u Československých drah jako dělník. Doufám, že v demokratickém státě
nebudu muset opětně organizovat akce za zrušení cenzury!
(P.S.) I tento článek byl v městském zpravodaji
"kupodivu" také zcenzurován.
Nesetkáváte se s podobnou praxí?
Četli jste někdy kritický článek na starostu,
radu nebo zastupitelstvo?
Že by pracovali zcela bezchybně?
Nestálo by za to prověřit situaci ve Vašem městském
zpravodaji?
O demokracii a svobodu je prý nutno bojovat každý
den, jinak se jednou probudíme v diktatuře a pak nám nezbude nic jiného než
opětně riskovat životy na barikádách!
Ing. Z. Joukl
Případné připomínky a náměty posílejte elektronickou poštou.
Kontakt: Z.Joukl@iol.cz