Trvale udržitelný život (TUŽ) v praxi

Vzhledem k aktuální hrozbě samolikvidace lidstva jde již nyní opravdu jen o přežití (o život) nikoliv o "trvale udržitelný rozvoj". Jsem sice mírný optimista, ale realita bohužel výhledově lidstvu příliš šancí na přežití nedává. Souvisí to s celkovým oteplením ovzduší, snižující se ozónovou vrstvou, nedostatkem pitné vody, přelidněním, kácením tropických pralesů, genovými pokusy, smrtelnými nemocemi, vymíráním tisíců druhů rostlin a živočichů atd. Nejsem tak naivní, abych věřil tomu, že lidstvo těsně před svým zánikem "něco" vymyslí. Vlády bohužel nejsou schopny ani ochotny uvažovat a přijímat opatření příliš dopředu. Politici jsou totiž voleni vždy jen na několik let. Jedná se jim většinou o to, aby se po své funkční období udrželi u moci. Proto jsou pouze pod velkým tlakem ochotni přijímat nepopulární opatření, která by řešila problémy do budoucna.

Politika v praxi znamená prosazování zájmů určité skupiny lidí. Zájmy politických stran (skupiny jejich voličů), lékařů, obchodníků, chovatelů drobného zvířectva atd. vždy někdo prosazuje. Ale, že by někdo systematicky a účinně prosazoval zájmy lidstva jako takového, o tom mi není nic známo.

Související problém je hodnocení životní úrovně národů a jejich směřování do budoucna. Vzorem je většinou industriální a konzumní západní společnost. Tato společnost se přes své velké firmy snaží vnutit všem stejné hodnoty. Materiální úroveň občanů a hodnoty HDP státu nemusí být ještě směrodatné pro spokojenost. Zvláště pak když souvisí s výčitkami svědomí vůči svým potomkům. Například nezaměstnaný člověk provozující levnou pěší turistiku může být spokojenější než milionář, kterého neposlouchají fetující děti, manželka se s ním denně hádá a ještě má problémy se zdravím. Podobně příslušník některého "primitivního" černošského kmene v Africe, který produkuje měsíčně jeden dolar HDP, může být v životě spokojenější než průměrný občan USA.

 

Co činíme proti trvale udržitelnému životu v ČR?

 

1. Na velmi nízké úrovni je recyklace využitelných odpadů - ledničky, PET lahve, starý textil, skleněné lahve od minerálek, od vína atd. (vykupují se prakticky pouze od piva a šťáv do vody), odpadový papír (nízké ceny jsou způsobeny konkurenčním dovozem z Německa)

 

2. Velká většina pracích prášků v prodejnách jsou s fosfáty. Tyto pak podporují růst řas a jedovatých sinic ve vodních nádržích.

 

3. Není dořešena problematika jaderných odpadů.

 

4. Nedostatečně jsou prováděna úsporná opatření vzhledem ke spotřebě energií. Výroba je stále vysoce energeticky náročná. Není dokončena

deregulace cen energií.

 

5. Nejsou dostatečně využívány zdroje obnovitelných energií.

 

6. ………

 

Problematikou TUŽ se zabývá několik nevládních organizací (STUŽ, Greenpeace, Děti Země, Hnutí Duha ....), vládní koncepce ŽP, Agenda 21, některá trvale udržitelná města.

Média o tuto problematiku nejeví téměř zájem. Nejedná se totiž o současné drama, ale "jen" o drama budoucí. V ekologických časopisech se tradičně přesvědčují ti již přesvědčení.

Nedělám si iluze, že by řadového občana výše uvedená problematika příliš zajímala. Přesto je ale společenskou povinností těch, kteří hrozby neudržitelného života chápou, seznamovat ostatní s tím, co hrozí a co je možné proti hrozbám činit.

Případné připomínky a příklady dalších činů proti trvale udržitelnému životu zasílejte na mou adresu.

Zdeněk Joukl (sociální ekolog)

Původní text 5.12. 1999, aktualizováno 12.4. 2005

z.joukl@iol.cz          www.joukl.cz