Volná ekonomika.
Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte, abych se nejprve stručně představil. Jmenuji se Zdeněk Joukl a jsem z Desné v Jizerských horách. Podnikám v oblasti životního prostředí a považuji se za praktického ekologa. Mám několik zaměstnanců a spolu pěstujeme nový les (sázení stromků, ožínání trávy kolem sazenic). Naším působištěm jsou Jizerské hory a Krkonoše. Suché stromy zpracováváme na palivové dřevo. Provozuji též čtyři sběrny papíru. Pracujeme rovněž na ekologických studiích, které řeší problematiku ovzduší a odpadů. Jsem dlouholetým členem ČSOP a několikaletým členem Společnosti pro trvale udržitelný život. Další má podnikatelská aktivita, o které chci krátce promluvit, je obchodní činnost. Jedná se např. o kiosek v Jizerských horách.
Na úvod bych si dovolil otázku: "Myslí si někdo z přítomných, že je možno prodávat zboží za ceny, které si určí sám zákazník?" Takže sečteme hlasy. Souhlas 1x, nesouhlas 29x.
Jak se ale dále dozvíte, možné to je! Když jsem s touto myšlenkou před několika lety přišel (nazval jsem ji "volná" ekonomika na rozdíl od "tržní") všichni mí známí tvrdili, že jsem se snad zbláznil, a že během několika dnů zkrachuji. Málokdo tomu bude věřit, ale za ceny určené zákazníkem prodávám v kiosku (ale částečně i palivové dřevo) již téměř čtyři roky.
Celý princip prodeje je založen na několika myšlenkách:
1) Náš zákazník, náš pán. Dotaženo až do zdánlivě absurdního konce, že zákazník určuje i cenu a dokonce, je-li nespokojen, nemusí zaplatit nic.
2) Systém otevřených dveří. Otevřené dveře se těžko rozrážejí.
3) Systém důvěry. V dnešní době, kdy většinou nikdo nikomu nevěří, jde o takové malé pohlazení po duši.
4) Systém uznání osobnosti a jejího názoru na cenu a službu.
Hlavní důvody vzniku "volné" ekonomiky jsou tyto:
1) Vyjít vstříc lidem s momentálně menšími finančními možnostmi a umožnit jim nakupovat zboží. Momentálně bohatší lidé vlastně nenásilnou formou sponzorují ty chudší.
2) Dát kupujícímu možnost projevit okamžitě svou spokojenost nebo nespokojenost určením ceny. A to v podstatně větším rozsahu než je takzvaný tuzér. Hlavní podmínky pro realizaci "volné" ekonomiky jsou tyto:
A) Podnikatel nepodniká hlavně pro zisk (peníze), ale např. pro pocit užitečnosti pro společnost. V podmínkách a v rozsahu svého podnikání např. hodnotím prospěšnost své činnosti částkou sto tisíc za rok. Připočtu-li k tomu dvacet tisíc za to, že pracuji v lese - tedy v nezávadném životním prostředí, a dalších dvacet tisíc za to, že mi nikdo (žádný nadřízený) do podnikání negativně nemluví, pak vlastně prvního ledna, než začnu vůbec podnikat mám vyděláno sto čtyřicet tisíc.
B) Většina zákazníků musí být seriozní. Toto právě v případě kiosku v horách splněno je, neboť většina zákazníků jsou turisté a ti mívají jiné prioritní životní hodnoty než peníze.
Krátce bych se chtěl zmínit o tom, jak postupně tato na první pohled absurdní "volná" ekonomika vznikala. Začátek byl v r.1984, kdy jsem jako člen ČSOP navrhoval, aby členové své členské příspěvky platili v různé výši, a to v té, která je pro toho kterého přijatelná. Návrh (jak jinak) neprošel. V r.1992 mne pak v tisku citované problémy s různými cenami pro Čechy a cizince dovedly k otázce: Jaký systém placení by byl pro mne osobně nejpřijatelnější? Odpověď již znáte. Trochu podobný způsob placení mají někde v Itálii v kavárně "U zavěšeného kafe". Tam někteří majetnější hosté předem zaplatí kávu pro hosty méně majetné, kteří přijdou po nich. Na některých výstavách a v jedné restauraci na Malé Straně poskytují slevy pro Čechy a to až do výše 50%. Ovšem těch méně majetných občanů se to příliš netýká, neboť si těžko někdo z nich koupí zlevněnou polévku za 2O Kč.
Nyní bych uvedl některé praktické zkušenosti. Mimo prodej občerstvení a potřeb pro turisty jsem "volnou" ekonomiku úspěšně několikrát použil i při prodeji palivového dřeva. A to tím způsobem, že jsem přivezl auto metrového dřeva a složil ho. Zákazníka jsem pak vyzval, aby si množství dřeva sám změřil a sám se rozhodl, kolik zaplatí. Když jsem na něm viděl, že je na rozpacích, sdělil jsem mu přibližnou cenu za metr krychlový. Ale to jenom proto, že mi ho bylo líto. Z podobných důvodů občas sdělím zákazníkovi i své nákupní ceny za zboží, které prodávám na kiosku. U mne si s placením nemusí zákazník dělat žádné problémy. Nemá-li náhodou u sebe peníze nebo "kreditní kartu" tak prostě zaplatí někdy příště (a opravdu zaplatí). Nebo mi peníze pošle složenkou. V kiosku samozřejmě nezakazuji lidem, aby konzumovali vlastní potraviny, ale naopak jim to letáčkem doporučuji. Další letáček oznamuje:
"Zde je jediné místo na světě, kde ceny určuje zákazník".
Zajímavou zkušenost jsem též zažil při vytvoření "samoobsluhy" na Ručičkách v Krkonoších. Pracovali jsme poblíž tohoto známého rozcestí. Přivezl jsem tedy basu piv, basu limonád, otvírák a skleničku s několika korunami. Vše včetně firemního označení jsem umístil na dřevěném posezení. Při polední přestávce jsem slyšel jak jeden cizinec, který odcházel po občerstvení, volal na přicházejícího:"Senzación, senzación". Když jsme přišli po ukončení práce, bylo nakonec vše vypito, peněz ve skleničce bylo přiměřeně a dokonce ani otvírák nezmizel. Při výše uvedených způsobech prodeje nevzniká nespokojenost u zákazníků. A prodávající je též spokojen, neboť jsou spokojeni kupující.
Na závěr.
"Volná" ekonomika vede, nebo snad lépe řečeno inspiruje, k určitému pohrdání penězi. Ukazuje, že ne všichni podnikatelé jsou zaměřeni na co největší a nejrychlejší zisk. Částečně vede i k odklonu od konzumismu (konzumního způsobu života) a ke hledání cílů a zálib nekonzumních směrů. Pan V.Klaus léčil ekonomiku šokem vysokých cen. Pan Z. Joukl inspiruje a léčí konzumní občany šokem volných cen.
Praha 23. 3. 1997
Ing. Z. Joukl
Případné připomínky a náměty posílejte elektronickou poštou.
Kontakt: Z.Joukl@iol.cz