(Seriál - díl první: „Proč?“)
Za 14 let se žádné vládě nepodařilo problémy ve zdravotnictví zvládnout. Bohužel jsem již ve věku, kdy služby zdravotníků začínám potřebovat. A tak mi nezbývá nic jiného, než se pokusit problematiku zdravotnictví řešit jako amatér sám. Jsem na to zvyklý z podnikání, kdy za mne také nikdo nic nevyřešil. Mimo klacků pod nohy mi nehodil nikdo ani suchou kůrku chleba.
Patřím ke generaci, která část svého života pracovala povinně ještě i v sobotu. A to za podmínek mnohem horších než se pracuje nyní. A teď, když potřebujeme zdravotní péči častěji, máme si na ni ještě připlácet? To že by bylo spravedlivé?
Mám naštěstí výhodu objektivního pohledu. Nejsem sympatizant ani ČSSD ani ODS. Návrhy na řešení od obou stran (ale i od dalších a též od jednotlivců) mohu brát nepoliticky a bez zaujetí. Politici jsou bohužel přesvědčeni o tom, že jejich konkurenti nemohou mít nikdy dobré nápady. A když je i hlupákovi jasné, že jde o dobrou věc, tak alespoň její realizaci výrazně zpomalí. Aby snad soupeř náhodou „nebodoval“ u voličů!
Zdravotnictví patří k oborům, které se u nás rozvíjejí nejvíce po r. 1989. Týká se celoživotně všech občanů. Ovlivňují jej však i další ministerstva (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo dopravy…), ale neřeší problémy. Problematický je vstup tržní ekonomiky do odvětví. Např. samostatný „bodový systém“ vedl k prodloužení „pracovního dne“ některých lékařů až na 25 hodin a k fiktivním operacím. Zásahy některých firem do lékové služby (distribuce a ceny léků) nejsou také právě férové.
Na málokterý obor má prevence tak velký vliv jako na zdravotnictví. Taktéž osoba průbojného ministra je velmi důležitá. Problémů k řešení je tolik, že když jsem je alespoň částečně sepsal, tak jsem okamžitě spolykal hrst všech možných vitamínů, vyčistil si zuby a vzal si prášek na hlavu, abych snad naše zdravotnictví nemusel v dohledné době obtěžovat. Vždyť ono je mnohem vážnější pacient. Čeká na diagnózu a operaci. Dočká se?
(Seriál – díl druhý: „Kam?“)
Jedním za zásadních problémů zdravotnictví je, že má neúplně stanoveny cíle, a že jsou stanoveny do nedostatečné hloubky (nejsou upřesněny).
Možné cíle:
1) Záchrana života
2) Kvalitní léčení nemocí bez vedlejší negativních účinků
3) Zmenšení dopadů nevyléčitelných nemocí
4) Solidní dožití obzvláště zdravotně postižených
5) Rovnost pacientů podle diagnózy. Standardní zdravotní péče (její kvalita) musí být pro všechny stejná.
6) Dostupnost zdravotní péče
7) Udržet zdravotní zařízení, která plní základní poptávku občanů po péči, a nikoliv ta, která dostanou největší dotace od státu
Prozatím se ministryně Součková snaží zlepšit systém naprosto nesystematicky. Její náměty a náměty vlády jsou „střelbou od boku“, jsou chaotické a více méně pokusné. Když vznikne proti námětu velký odpor, tak se námět jednoduše stáhne a vymyslí se další. Tím se promrhají kapacity ministerstva a naštve se část občanů. I lékaři se pak časem stávají profesionálními skeptiky. Dochází k pochopitelnému střetu zájmů zdravotních pojišťoven (co nejméně výkonů) a lékařů i nemocnic (co nejvíce výkonů). Do toho se „pletou“ ještě občané, kteří by chtěli mít co nejmenší nemocnost a chtěli by být co nejdéle naživu. Paušální platby na pacienta (rodné číslo) se střetávají s platbami za výkon (bodový systém). Pacienti jsou nedostatečně motivováni k péči o své zdraví. Prevence sice v důsledcích znamená nižší výdaje systému a lepší život občanů, ale i méně práce pro některé zdravotníky. Naštěstí se uplatňuje systém solidarity zdravých s nemocnými a bohatých s chudými. Velká poptávka i velká nabídka služeb se dostávají do rozporu s omezenými finančními zdroji. Průměrný věk občanů ČR stále roste (muži 72 let, ženy 78 let). Je to způsobeno mimo jiné zdravějším životním stylem, ale také kvalitnější péčí (např. na těžké nemoci umírá procentuálně stále méně nemocných). Roste tak počet seniorů. Ti ovšem potřebují více péče než mladí. Proto je nutné do systému stále mírně zvyšovat přísun financí. Celý systém je však potřeba zefektivnit a také jej zbavit korupce. Léková služba je kapitolou sama pro sebe. Stejně tak léčení duševních chorob.
( Seriál – díl třetí: „Co?“ )
„Nemoc – to je stav, kdy nám nechutná ani to, co nám lékař výslovně zakázal“
Dále to není právě příliš radostné čtení. Jste – li starší18 let, nejste – li právě těhotné a nejste – li kardiaky, pak prosím klidně pokračujte.
Problémy:
Zbytečně dlouhé čekání u praktických i odborných lékařů (až 3 hodiny).
Riziko nakažení chřipkou a pod. v plných často nevětraných čekárnách.
Fiktivní úkony ke zvyšování příjmů.
Alibismus vedoucí k nadbytečným operacím
B) Vztahy lékařů a pacientů
Vázne komunikace mezi lékaři a pacienty a jejich příbuznými
Problém mezilidských vztahů a vzájemné komunikace v naší společnosti obecně se promítá i do zdravotnictví. Zvláště pak, je–li na pacienta málo času.
C) Nemocnice
V řízení nemocnic chybí jasná pravidla.
Vyšší růst nákladů na mzdy než růst produktivity práce.
Nepřehledné příjmové finanční toky.
V některých nemocnicích chybí personál (sestry, ošetřovatelé…).
Nevhodné chování některých mladších sester.
Reálné nebezpečí, že bude chybět zdravotnický materiál, léky a energie v zadlužených nemocnicích.
Nedostatky v dokumentaci, které mohou vést až k ohrožení bezpečnosti pacientů.
V nemocnicích se nakazí 5% pacientů (je nutno je opět léčit, někteří dokonce zemřou).
Jsou porušována práva pacientů (Prohlášení ze dne 25.2. 1992).
Některé zákroky, které je možné provést ambulantně se provádějí v nemocnicích s pobytem na lůžku.
Pozdní výměny kloubů (endoprotézy).
Různost nákladů na výrobky a služby ve stejných typech nemocnic.
Chybí srovnání nemocnic podle úspěšnosti a podle kvality technického vybavení (občané pak nemají podle čeho si nemocnici vybrat).
Někteří pacienti v nemocnicích zemřou zbytečně, protože dost nejedí (není přehled).
Nedostatečná komunikace mezi personálem a pacientem a mezi personálem navzájem
Zbytečná a drahá vyšetření.
Syndrom „vyhoření“ u déle pracujícího personálu.
D) Péče ústavní (Domovy důchodců, DPS, LDN, Hospice)
Sociální a zdravotní ústavy jsou přeplněny a žádají od „ubytovaných“ sponzorské dary.
.Je nedostatek Domovů důchodců, Domů s pečovatelskou službou (DPS),.Léčeben dlouhodobě nemocných (LDN).
Chybí péče v oblasti mezi nemocnicí a LDN (zdravotně – sociální lůžka).
Finanční zneužívání dlouhodobě nemocných svými příbuznými.
E) Lékařská služba první pomoci (LSPP)
Dostupnost pohotovostních služeb a záchranné služby je špatná (sanitky si předávají pacienta, aby se mohly včas vrátit k dalšímu případu)
Po zániku okresů není nikdo povinen provozovat LSPP (Špindlerův Mlýn nemá pohotovost).
Lékařská pohotovost se dostává do krize.
F) Léková služba
VZP platí lékárnám dlouho po lhůtě splatnosti (na Slovensku již přerušují provoz lékárny v menších městech).
Pro občany nevýhodné zásahy firem do distribuce a cen léků.
Zbytečně drahé léky. Velké rozdíly u stejných léků od stejné firmy.
Lékárny musí omezovat pohotovosti.
Malá průhlednost zásobování léky (léková služba), vliv reklamy a zvýhodňování od prodejců léků.
G) Prevence
Nedostatečná prevence (ve školách, školkách...).
Málo využívané očkování proti nemocím (např. proti tetanu se nechalo očkovat – ačkoliv je to zdarma – odhaduji, pouze 50% občanů).
H) Ministerstvo zdravotnictví (MZ)
Není přijata koncepce zdravotnictví.
Zdravotnictví poměrně často neléčí příčiny, ale jen následky.
Malá pozornost a málo finančních prostředků pro léčení duševně nemocných.
Nedostatečná zdravotní osvěta.
Vázne výzkum v lécích, přístrojích….
Není u nás ještě zaveden systém DRG (jak se co bude platit - jaké výkony jsou potřebné k určení diagnózy)
Chybí standardy lékařské péče (jak se má co vyšetřovat a léčit)
Nejsou kursy na ošetřovatele (v Praze).
Nevyřizování některých stížností.
Ohrožování občanů nedostatečnými opatřeními při celoplošných infekcích.
Zrušení povinných prohlídek zubů u dětí (pouze 5% dětí má chrup bez kazu).
Pozdní a nedostatečná opatření proti vniknutí SARS do našeho státu.
„Pomalý“ zákon o transplantacích (je nutný patolog a provedení pitvy).
Není zaveden systém zdravotních průkazek pro občany (údaje o očkování, krevní skupině…).
Některé zbytečné návštěvy pacientů u lékařů a na LSPP. Zbytečné volání záchranky.
Je příliš mnoho obézních.
Agresivita některých pacientů a jejich příbuzných.
Platby od VZP jsou prováděny dlouho po době splatnosti.
Pozdní a nedůsledné vymáhání dluhů (hlavně od větších podniků – i státních).
Malá motivace občanů k péči o své zdraví.
Nedostatečná zdravotní osvěta .
Pojišťovny si pro sebe staví drahé „paláce“.
Obecně:
Zdravotnictví je často zneužíváno k osobnímu prospěchu.
Je rozpor mezi tím, co lékaři již umí a tím kolik se do zdravotnictví dává financí.
Zbytečně velké množství úrazů a úmrtí na našich silnicích (Ministerstvo dopravy..).
Zbytečně velké množství násilných trestných činů se zdravotními následky (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti).
Není všude kvalitní vzduch a kvalitní pitná voda (Ministerstvo životního prostředí).
Všechny potraviny nejsou kvalitní (Ministerstvo zemědělství).
( Seriál – díl čtvrtý: „Jak?“ – řešení )
„Zdraví neznamená pouhou nepřítomnost nemoci, nýbrž je stavem fyzické, duševní a sociální pohody“
(dle Světové zdravotnické organizace)
Kdybychom chtěli způsob řešení zjednodušit, tak bychom řekli: „Odstraněním problémů bude problém zdravotnictví vyřešen“.
Jenže problémů se za léta nastřádalo tolik, že je bohužel nelze řešit najednou. Jednak nemá stát a ani kraje na to dostatek financí, a jednak vyřešení některých problémů bude trvat i několik let. Některé se úplně nevyřeší nikdy. Ideální by byla radikální změna celého systému. K tomu by však byla třeba shoda parlamentních politických stran, což je v dnešní době bohužel nereálné.
Proto je problémy nutno roztřídit na ty které:
a) mají bezprostřední finanční vliv – stanovit pořadí pro jejich řešení s ohledem na náklady
b) potřebují menší systémové zásahy (nemají vysoké náklady) – stanovit pořadí pro jejich řešení
c) týkají se priorit obecných - stanovit až po sjednocení se na cílech zdravotnictví!
„Malé“ kroky řešení:
(Jde o soubor všech, alespoň trochu rozumných návrhů, které částečně souvisí s třetí částí seriálu „Co?“ = problémy. Návrhy jdou napříč stranami, náboženstvími, rasami a pod.)
O nemoci říkat pacientům celou pravdu.
Omezit fronty v čekárnách na minimum. Na počátku ordinační doby brát bolestivé a akutní případy. Další pacienti se mohou objednávat telefonicky (stejné jako u zubařů, kadeřnic ….).
Informovat pacienta o příslušných lécích plně hrazených pojišťovnou a tyto předepisovat
C) Nemocnice
Zavést platbu za diagnózu, aby všechny nemocnice byly placeny za stejné výkony stejně.
Opravit chybné smlouvy na dodávky léků, materiálu a služeb.
Napravovat i další chyby vedení nemocnic.
Do vedení nemocnic dosadit schopné a neúplatné organizátory (zkušenosti s vedením týmu lidí, znalost zdravotní ekonomiky…). Při nákupech léků materiálu a služeb nemají mít hlavní slovo primáři a lékaři. Měli by působit spíše jako odborní poradci.
Stanovit obecně přijatelné náklady pro všechny hlavní nákladové skupiny zákonným opatřením (jako v Německu)
Nadstandardní málo využívané zařízení prodat.
Krajské nemocnice převést na akciové nebo obchodní společnosti. Je to ovšem za cenu rizika, že když zkrachují budou mít občané problémy s dostupností lékařské služby. Je to však údajně podmínka vstupu do EU.
Více využívat jednorázových pomůcek (operační pláště, roušky…), aby se zabránilo šíření nemocničních nákaz a tím novému onemocnění 110 000 pacientů za rok. Tím se ušetří náklady na jejich léčení.
Snažit se u personálu omezovat výskyt syndromu „vyhoření“ (osobní záliby, kontakty s lidmi jiných profesí,.duševní hygiena…).
Umožnit pobyt rodiče nemocného dítěte v nemocnici.
Zvážit některé zákroky tak, aby se pacient mohl ještě týž den vrátit domů ( i když je to proti finančním zájmům nemocnice).
Pacienti by měli platit příspěvek na stravu - např. 50 Kč/den (mimo 10% sociálně slabých občanů).
Relativně málo operací znamená malou zkušenost a menší kvalitu. Proto nemocnice více specializovat.
Zamezit propojení zdravotních zařízení na pohřební služby (viz. problémy v Polsku).
D) Péče ústavní
Stavět hospice (jednotlivé kraje).
Rozšiřovat centra pro seniory ( Senior v U´stí n.L.).
Budovat další potřebná sociální a zdravotní zařízení.
Z rozpočtu obcí platit „domácí“ pohotovost místním lékařům včetně poplatku za návštěvu od obyvatel obce.
Z rozpočtu města platit samostatného pohotovostního lékaře (podobně jako městskou policii).
Ve větších městech převést pohotovosti pod nemocnice.
Vybírat od pacientů např. 50 Kč za návštěvu.
Pomocí receptů na příslušná malá balení léků omezit plýtvání léčivy.
Zmrazit ceny léků a snížit marži lékárnám.
Zavést povinnost lékařům informovat pacienta o lécích bez příplatků, a tyto jim předepisovat.
Omezením korupce (pozorností) je možno obnovit regulérní trh s léky a tím snížit jejich cenu.
Zavést poplatek 20 Kč za recept. To by ovšem bylo v rozporu s vládním prohlášením.
Využívat centralizovaného nákupu léčebných pomůcek a generických léků (hrazenými pojišťovnami), u kterých již vypršela patentová ochrana.
Oddělení lékáren od ostatních oddělení nemocnic.
Vypracovat návrh reformy.
Pomáhat při optimalizaci zdravotních zařízení.
Zavést systém DRG, kterým je možno „měřit činnost“ v nemocnicích.
Sledovat efektivitu příjmů a výdajů zdravotního pojištění a kvalitu poskytované péče.
Zavést systém zdravotních karet pacientů, které by s jejich souhlasem byly přístupné přes Internet všem aktivním lékařům a záchranářům (aktuální diagnóza + léčení ….).
Zavést pod sankcemi některá povinná očkování (tetanus, TBC…) a vyšetření (mamograf pro starší ženy).
Snížit nemocenské pro první tři dny nemoci.
Velmi drahé léčení by měl hradit stát.
Ve spolupráci s Lékařskou komorou atd. určit způsoby standardního ošetření.
Zlepšit osvětovou činnost (školy, školky…).
Více podporovat vývoj a výzkum.
Zlepšit kontrolu hospodaření fakultních nemocnic.
I) Pacienti (občané)
Seznámit se s kodexem práv pacientů.
Pacient (mimo důchodců) by se měl určitou malou částkou podílet na léčení, aby si uvědomil cenu peněz ve zdravotnictví.
Každý pacient by měl po ukončení léčení podepsat svůj účet za výkony.
Pacienti bez příbuzných by měli dostat osobního (sociálně – zdravotního) asistenta.
Poslancům a senátorům by se měl první měsíc nemoci platit stejně jako ostatním občanům a nikoliv aby dostávali celý plat.
Pro seniory začala fungovat bezplatná linka 800 157 157.
Občané by měli věnovat větší pozornost péči o své zdraví. „Investice do svého zdraví je tou nejlepší investicí“. „Budu – li zneužívat zdravotnictví, bude mi (až ho budu opravdu potřebovat) špatně sloužit“.
Kuřáci, alkoholici, narkomani by měli platit 50% (?) nákladů na své léčení.
Pečovat o své zdraví a nespoléhat se na to, že o něj bude pečovat stát.
Zúčastňovat se voleb. Volit schopné a solidní politiky. Nebát se případně také sám (a) kandidovat.
Uzavírat smlouvy pouze s kvalitními a solidními lékaři a nemocnicemi.
Prosadit používání bonusů a tím zainteresovat občany více na svém zdraví. Zvýhodnit pacienty, kteří jsou méně nemocní.
Postih při úmyslném opomenutí zdravotní prohlídky.
Nehradit z pojištění nové dražší léky, pokud nepůjde o převratné novinky.
Důsledně vymáhat dluhy.
Omezit náklady na provoz (drahé budovy…).
Při úhradách za léky brát v potaz definovanou denní dávku.
Odměny pracovníkům, kteří nemarodí, pomáhají snižovat nemocnost zaměstnanců.
Hrazení vitamínů, očkování proti chřipce a pod.
Po snížení nemocenského za zaměstnance z 3,3 % na 2% souhlasí s tím, že by hradily zaměstnancům první týden nemoci (od r. 2006) a o rok později i 14 dnů nemoci. Tím by se zvýšila kontrola proti zneužívání nemocenské.
Provádět důslednou a častou kontrolu hospodaření nemocnic ve své správě.
„Velké“ kroky řešení:
1) Vláda (Poslanecká sněmovna, Senát) se sjednotí na cílech našeho zdravotnictví.
2) Vznikne meziresortní vládní skupina z ministrů, jejichž resorty mají vliv na zdraví občanů (ministerstva životního prostředí, zemědělství, dopravy, vnitra…).
3) Premiér odvolá ministryni zdravotnictví a nehradí ji (pokud možno) nestranickou osobou, která má praxí ověřené manažerské schopnosti a dostatečný morální kredit.
4) Nezávislá odborná firma stanoví nutný meziroční nárůst finančních prostředků pro zdravotnictví.
5) V hospodaření bude podporován ekonomicky bezrizikový systém (bez zadlužování).
6) Bude prováděna častější a hlavně kvalitnější kontrola hospodaření a záměrů (nikoliv jen formální).
7) Zkušenosti z dobře hospodařících nemocnic budou předány ostatním.
8) Bude tvrdě postupováno proti těm, kteří se evidentně spoléhají na to, že stát za ně jejich vinou vzniklé dluhy zaplatí.
9) Neplacení veškerého zdravotního pojištění bude trestný čin.
10)Snižování nezaměstnanosti a nemocnosti ( více peněz do zdravotnictví ).
11)Podpora malých a středních podnikatelů ( více peněz do zdravotnictví ).
12)Boj s korupcí, protože ta zvyšuje náklady ve zdravotnictví a znehodnocuje tržní prostředí.
13)Do vedení státních a krajských nemocnic budou prosazeni schopní manažéři a podnikatelé.
14)Vláda bude preferovat a propagovat morální chování občanů včetně zdravotníků. Pokusí se jít sama příkladem ( mohlo by se pak snížit zneužívání zdravotnictví ).
Za čtrnáct let tisíc dobře placených úředníků Ministerstva zdravotnictví v čele se sedmi ministry nepodalo ucelený návrh na řešení neutěšené situace ve zdravotnictví.
Pokusí se o to nyní? Budou se zabývat zvažováním realizace některých výše uvedených návrhů?
9.11. 2003 Zdeněk Joukl
Kotaktujte nás elektronickou poštou.
Kontakt: Z.Joukl@iol.cz